Bytová jednotka A, 20.–30. léta 20. století

Bytová jednotka představuje bytovou kulturu meziválečného období, které je spjato jak s obdobím hospodářské konjunktury, tak s velkou průmyslovou krizí poznamenávající hlavně dělnické obyvatelstvo. Objekt je rozčleněn na vstupní chodbu, kuchyň, komoru a obytnou místnost.

Uspořádání bytové jednotky odráží dobové demografické trendy, zejména více početné rodiny s dětmi. Nezbytnou součástí bytu byla kuchyň. V této interiérové dispozici se jedná o prostor menší a užší.Nepostradatelnou součástí místnosti byla kachlová kamna, další zařízení bylo jednoduché, avšak účelné. Pro uložení nádobí byl určen příborník či kredenc sestávající se ze dvou částí. Spodní část byla tvořena skříňkou s dvoukřídlými dvířky a zásuvkami, horní část byla uzavřena prosklenými dvířky.Rodina se scházela u většího stolu, vybavení dotvářely police na nádobí, židle, lavice, někdy i otoman. 

Hlavní místnost je zařízená jako obytná ložnice s dvoulůžkovou postelí. Skromné vybavení dále doplňovaly úložné skříně nebo stůl a židle. Malá místnost sloužila jako spíž a komora ke skladování potravin a uložení předmětů provozního rázu domácnosti.

Na počátku 20. století činil nájem za byt o pokoji a kuchyni 47 korun ročně (zhruba 5–7 % mzdy dělníka) a 3 koruny ročního nájmu z 10 arů půdy. V meziválečném období platili nájemníci železárnám místo nájmu tzv. uznávací poplatky, ze zahrádek se daň neplatila.