Kolonie v Třinci
Pracovní síly pro železářský podnik v Třinci stačily až do 70. let 19. století pokrýt místní obyvatelé. Dělníci docházeli za prací buď ze svých domovů příp. podnájmu, ti ze vzdálenějších míst přespávali přes týden ve společných noclehárnách v areálu železáren.
Velký rozvoj Třineckých železáren přinesl i větší poptávku po nových pracovnících. Přicházeli nejen ze širšího okolí (podhůří Beskyd, zemědělské oblasti Těšínska) ale i ze vzdálených oblastí Haliče (největší imigrační vlna spadala mezi léta 1890–1900) a také z ostatních oblastí Slezska, Čech a Moravy. Zároveň došlo ke změně sociální, národnostní a věkové struktury obyvatelstva. Pro nově příchozí pracovníky začali majitelé železáren budovat typické obytné kolonie nacházející se poblíž závodů.
Bydlení v dělnických a úřednických koloniích představovalo specifický typ bytové kultury charakteristické pro průmyslové oblasti. V Třinci započala jejich výstavba v 70. letech 19. století a pokračovala až do 30. let 20. století. Počet závodních domů se neustále zvyšoval. Jestliže se v roce 1875 postavilo 24 domků pro úředníky a dělníky, v roce 1905 vlastnily železárny již celkem 530 dělnických, 69 úřednických a 18 inženýrských bytů. V roce 1929, před hospodářskou krizí, pak disponovaly 209 obytnými domy s 1 022 byty (853 dělnické, 169 úřednické), v nichž bydlelo 54 % zaměstnanců (z toho 37 % úředníků a 17 % dělníků). Soupis závodních bytů k roku 1948 vykázal celkem 1380 jednotek.
Závodní bytové kolonie vznikaly nejen v Třinci, ale i v tehdy samostatných obcích Líštná a Konská (nyní součást Třince). V Třinci to byly dělnické kolonie Starý Borek (1878, součástí i kolonie „Amerika“), Olza (1911), úřednická kolonie „Stiskalovka, Starý a Nový Folvark v Dolní Líštné a kolonie „Ocelových domů“ v části města Kanada.
